Můj postup:
- Řeknu, že vidím/ vnímám, jak se dcera cítí/ co ji štve.
- Pojmenuji, co cítím — své emoce.
- Případně si dovolím emoce projevit.
- Zajistím, abych já sama byla co nejdřív v pohodě.
- Až opadnou emoce, jdu za nimi. Bavíme se o tom, co se dělo ve mně, co se dělo u nich a jak to chceme příště.
Ukazujme dětem, že emoce jsou v pořádku. Jinak tím můžeme zablokovat, aby děti v dospělosti vnímaly samy sebe.