Můj příběh
Jako dítě jsem si vytvářela své světy a fantazie, vnímala jsem přesah fyzické reality. Byla jsem veselá, vynalézavá a ráda jsem ostatní organizovala.
Postupně jsem si výchovou a společností nabalovala různé limity, vnitřní sabotéry a svou identitu jsem začala schovávat. Vytvořila jsem si potřebu být perfektní a stále něco dokazovat, abych měla hodnotu a zasloužila si lásku.
Na gymplu jsem měla psychické problémy, aniž by k tomu byl zřejmý důvod (až na to, že mě rodiče nepřijímali a neviděli, jaká jsem). Toužila jsem nežít — moc jsem chtěla, aby se něco stalo a já z tohoto světa odešla — sama jsem si ublížit nedokázala, něco uvnitř mě brzdilo. Téměř nikdo to nevěděl, uměla jsem to vždy dobře maskovat. Když jsem se o tom tenkrát zmínila některým kamarádkám, myslely si, že si dělám srandu.
Na vysoké škole i po jejím ukončení jsem si své psychické bloky a sabotéry kompenzovala prací. 7 let jsem pracovala na pozici HR manažerky. Díky práci jsem nemusela řešit, co se děje ve mně. Byla jsem workoholik — chtěla jsem, aby všechno fungovalo perfektně. Upozaďovala jsem samu sebe. Dle slov psycholožky jsem měla opakovaně náběh na syndrom vyhoření.
Mateřství mě trošku zbrzdilo, nicméně se stejně projevilo, že jsou věci, které v sobě nemám vyřešené. Po narození druhé dcery jsem měla poporodní psychózu a cítila jsem touhu se zabít, protože ten tlak byl neúnosný.
Po celou tu dobu ve mně byla nějaká zvláštní síla, která mě z toho dna zvedala. Byl to intenzivní pocit, že to vše špatné má smysl a že to směřuje k něčemu krásnému.
Velice náročné období začalo v roce 2016, kdy jsem si uvědomila, že se po rodičovské dovolené nemohu vrátit do klasického zaměstnání. Došlo mi, že tam nebudu moct být zcela sama sebou a že tam nevyužiju maximum svého potenciálu. Začala jsem tedy objevovat cestu podnikání — školila jsem a koučovala. Rozjezd podnikání bývá pro většinu lidí náročný. Já začala v momentě, kdy jsem se nacházela na svém finančním dně. Necítila jsem podporu, jakou jsem chtěla. Měla jsem sama dost bloků, které jsem si potřebovala zpracovat. Navíc jsem měla doma dvě malé děti, které samozřejmě vše skvěle odzrcadlí. Zkoušek a zrcadlení přicházelo mnoho.
Stále víc jsem přehodnocovala svůj život. Zabývala jsem se osobním a následně i duchovním rozvojem.
Do toho přišlo setkání a rozpoznání mého dvojplamene.
Pokud nevíte, tak dvojplamen je silné zrcadlo, které velice tvrdě ukazuje, co v sobě nemáme dořešené. Je to transformační vztah.
Proč to tu píšu? Protože právě toto významně ovlivnilo, kde se nacházím nyní. Díky této transformaci jsem pochopila, jak funguje život, poznala a přijala jsem samu sebe, pustila mnoho svých bloků, naučila jsem se radovat ze života a otevřela jsem se svému potenciálu. Upřímně, kdyby to šlo, už dávno bych z této šílené transformace utekla, jenže ono to nejde, dokud neprojdete všechny potřebné lekce. Teď už jsem za to vděčná.
Koncem roku 2021 se mi konečně z této hry podařilo zcela vystoupit. Cítím se vnitřně svobodná a nezávislá. Jen ještě bylo potřeba to promítnout i do reality.
Rok 2021 byl pro mě významný mezník. Jednou ze změn bylo i mé manželství. Po 11 letech jsme se rozhodli jej ukončit. Navenek to málokdo viděl. Uvnitř to pro mě byla velká škola. Jsem ráda, že jsem ty lekce dohrála a neutekla od nich. Jsem vděčná, že jsem našla odvahu a sílu vstoupit do neznáma a nejistoty, a to i přes výrazné negativní reakce rodiny. Otevřelo mi to nový prostor a především možnost být zcela sama sebou. Věřím, že všem bude lépe, jen je potřeba, aby změny dosedly u všech, kterých se týkají.
Až začátkem roku 2023 se mi podařilo kompletně uzavřít “staré vztahy” a otevřela se mi možnost je tvořit nově. Nyní postupně přepisuji nefunkční vzorce z rodiny a manželství s novým partnerem.
Od ledna 2020 jsem hledala cestu, jak žít život v souladu se svou Mapou duše. Nestačí vědět, jak je duše nastavená a v čem bude šťastná. Je potřeba se zbavit bloků, které znemožňují, abychom tak skutečně žili.
V roce 2021 vše do sebe začalo zapadat. Došlo mi, že všechny předchozí zkoušky jsem potřebovala, abych v sobě probudila soucit (svůj hlavní dar) a pochopila lidi, kterým mám pomáhat. Až po více jak roce jsem plně přijala svůj dar. Dar, který mi dříve přišel málo. Dar, ve kterém nyní vidím sílu a schopnost vytáhnout lidi z těžkých pocitů do svého středu. Mohou se pak radovat ze života, i když třeba zrovna není tak růžový, a mají sílu měnit to, co měnit mohou, mají a chtějí.
S vděčností a obdivem vidím, jak mí klienti čerpají z mého pole zkušeností a změny jsou schopni provést s mnohem větší rychlostí.
Od roku 2022 je pro mě to pravé duchovno žití v plném vědomí a vnímání toho, co se děje. Prožívat, vidět, cítit, přijímat a díky tomu měnit. Miluju obyčejné radosti i starosti běžného života. Nikdo a nic není lepší ani horší. Vidím krásu a smysl i v tom, co společnost nálepkuje jako nevhodné a špatné. Chápu nepříjemné emoce jako kouzelný dar a příležitost ke změně. Cítím naplnění, když lidé kolem mě rozšiřují své vědomí a dovolují si plně a s vděčností prožívat svůj život.