Můj příběh

Jako dítě jsem si vytvářela své světy a fantazie, vnímala jsem přesah fyzické reality. Byla jsem veselá, vynalézavá a ráda jsem ostatní organizovala.

Postupně jsem si výchovou a společností nabalovala různé limity, vnitřní sabotéry a svou identitu jsem začala schovávat. Vytvořila jsem si potřebu být perfektní a stále něco dokazovat, abych měla hodnotu a zasloužila si lásku.

Na gymplu jsem měla psychické problémy, aniž by k tomu byl zřejmý důvod (až na to, že mě rodiče nepřijímali a neviděli, jaká jsem). Toužila jsem nežít — moc jsem chtěla, aby se něco stalo a já z tohoto světa odešla — sama jsem si ublížit nedokázala, něco uvnitř mě brzdilo. Téměř nikdo to nevěděl, uměla jsem to vždy dobře maskovat. Když jsem se o tom tenkrát zmínila některým kamarádkám, myslely si, že si dělám srandu.

Na vysoké škole i po jejím ukončení jsem si své psychické bloky a sabotéry kompenzovala prací. 7 let jsem pracovala na pozici HR manažerky. Díky práci jsem nemusela řešit, co se děje ve mně. Byla jsem workoholik — chtěla jsem, aby všechno fungovalo perfektně. Upozaďovala jsem samu sebe. Dle slov psycholožky jsem měla opakovaně náběh na syndrom vyhoření.

Mateřství mě trošku zbrzdilo, nicméně se stejně projevilo, že jsou věci, které v sobě nemám vyřešené. Po narození druhé dcery jsem měla poporodní psychózu a cítila jsem touhu se zabít, protože ten tlak byl neúnosný.

Po celou tu dobu ve mně byla nějaká zvláštní síla, která mě z toho dna zvedala. Byl to intenzivní pocit, že to vše špatné má smysl a že to směřuje k něčemu krásnému.

Velice náročné období začalo, když jsem si uvědomila, že se po rodičovské dovolené nemohu vrátit do klasického zaměstnání. Došlo mi, že tam nebudu moct být zcela sama sebou a že tam nevyužiju maximum svého potenciálu. Začala jsem tedy objevovat cestu podnikání — školila jsem a koučovala. Rozjezd podnikání bývá pro většinu lidí náročný. Já začala v momentě, kdy jsem se nacházela na svém finančním dně. Necítila jsem podporu, jakou jsem chtěla. Měla jsem sama dost bloků, které jsem si potřebovala zpracovat. Navíc jsem měla doma dvě malé děti, které samozřejmě vše skvěle odzrcadlí. Zkoušek a zrcadlení přicházelo mnoho.

Stále víc jsem přehodnocovala svůj život. Zabývala jsem se osobním a následně i duchovním rozvojem.

Do toho přišlo setkání a rozpoznání mého dvojplamene.
Pokud nevíte, tak dvojplamen je druhá polarita naší duše — je to velice transformační vztah (romantický partnerský vztah v tom skutečně nehledejte). Velice tvrdě vám dvojplamen ukazuje, co v sobě nemáte dořešené.

Proč to tu píšu? Protože právě toto významně ovlivnilo, kde se nacházím nyní. Díky této transformaci jsem pochopila, jak funguje život, poznala a přijala jsem samu sebe, pustila mnoho svých bloků, naučila jsem se radovat ze života a otevřela jsem se svému potenciálu. Upřímně, kdyby to šlo, už dávno bych z této šílené transformace utekla, jenže ono to nejde — pochopí to nejlépe ten, kdo to zažil. Teď už jsem za ty lekce vděčná.

Až od léta 2021 se cítím svobodná a nezávislá. Konečně mohu normálně dýchat a tvořit. Jsem dvojplamenu vděčná za inspiraci i podporu ve chvílích, kdy jsem to skutečně potřebovala. Nyní už se spolu můžeme bavit, aniž by mi z toho pak bylo zle. Vše je tak nějak krásně jedno. Každý si řešíme a žijeme to svoje. Máme radost, když je ten druhý šťastný.

Rok 2021 je pro mě významný mezník. Jednou ze změn je mé manželství. Po 11 letech jsme se rozhodli jej ukončit. Navenek to málokdo viděl. Uvnitř to pro mě byla velká škola. Jsem ráda, že jsem ty lekce dohrála a neutekla od nich. Jsem ráda, že jsem našla odvahu a sílu vstoupit do neznáma a nejistoty. Cítím, že mi to otevírá nový prostor a především možnost být zcela sama sebou. Pochopila jsem dary, které mi manželství přineslo. Jsem vděčná za manželovu podporu, která měla zcela jinou podobu, než jsem chtěla, a než on sám tuší — o to krásnější to celé je. Věřím, že všem bude lépe, jen je potřeba, aby změny nejprve dosedly.

Od ledna 2020 hledám cestu, jak žít život v souladu se svou Mapou duše. Nestačí vědět, jak je duše nastavená a v čem bude šťastná. Je potřeba se zbavit bloků, které znemožňují, abychom tak skutečně mohli žít.

V roce 2021 vše do sebe začalo zapadat. Došlo mi, že všechny předchozí zkoušky jsem potřebovala, abych v sobě probudila soucit (svůj hlavní dar) a pochopila lidi, kterým mám pomáhat. Až po více jak roce jsem plně přijala svůj dar. Objevila jsem, kdo jsou mí klienti, a pustila ty ostatní. Otevřela jsem se velkému projektu a založila jsem neziskovou organizaci Isteria, skrz kterou budu moct projevit svůj potenciál naplno. Ve svém životě postupně měním vše tak, aby to bylo v souladu s mou duší. Je jedno, že ještě není vše “ideální”. Jsem na cestě a nechávám se překvapovat.

  1. 8. 2021 jsem přijala své duchovní jméno Isteria, abych se otevřela maximálnímu potenciálu duše. Co vyjadřuje toto jméno? Jsem žena světla, kněžka slunečního chrámu, dcera božské Matky, strážkyně hvězdných portálů a Země, tvůrkyně Nové Země. Mám dar vhledu a velmi dobré intuice, manifestace, síly a lásky. Mám komunikační, terapeutické, organizační, tvůrčí, umělecké i vůdčí schopnosti. Provázím především ženy k vnitřnímu světlu v srdci, kráse, harmonii, rovnováze, k přírodě a přirozenosti v energiích ženského principu. Muže pomáhám transformovat skrz esenci otevřeného srdce. Vedu komunity nové doby v rovnováze a harmonii v energiích nového paradigma.

Pojďte objevovat a tvořit nový svět spolu se mnou.