Vybavujete si chvíle, kdy je vše báječné a úžasné? Zažíváte úspěch. Máte pocit, že zvládnete úplně všechno. Říkáte si: „Od teď už to bude všechno skvělé“. Jenže ono ejhle, za chvíli přijde pád a s ním i frustrace a zklamání. Nebo už to možná tušíte ve chvíli nadšení. Jste na to zvyklí, takže se rovnou připravujete na další zklamání, které vždy následuje.

Všimli jste si, že čím větší prožíváte nadšení, tím hlubší to bývá pád? Pokud ano, zřejmě prožíváte něco, co jsem vysledovala i u sebe. Možná si říkáte: „Přeci se ale nepřestanu radovat z úspěchů“. Podělím se s vámi o svou strategii, kterou již přes rok úspěšně používám.

Frustrace

Když jsem si uvědomila propojenost mezi nadšením a frustrací, došlo mi, že je to jako rozbouřené moře. Na vrcholu vlny prožívám euforii (nadšení, obrovskou radost… nazvěte si to po svém). A pak přijde sešup dolů v podobě frustrace, zoufalství, nechuti cokoliv dělat. Uvažovala jsem, že kdyby to moře bylo klidné, tak by se to nedělo. Jenže to zas vypadá na nudný život. Nebo na flegmatika, kterému je všechno jedno. A to také nechci.

Vděčnost

Najednou to přišlo. Spojily se dvě myšlenky, které již dlouhou dobu chodily vedle sebe. Vždyť přeci mohu místo euforie prožívat vděčnost. Začala jsem to testovat a přicházely neskutečné zážitky. Zjistila jsem, že ten silný pozitivní pocit trvá mnohem déle než dříve. Dokonce i ten pocit prožitku je hlubší a silnější. A tak jsem si ještě více začala užívat svou plavbu životem.

A žila jsem šťastně až do smrti… No dobře, pohádky vynechme. 🙂 Samozřejmě, že přišly i další nezdary. K mému údivu jsem k nim ale dokázala přistoupit s větším klidem. Díky mému klidu přišel nový nápad. Když mi vděčnost tak pomáhá, ve chvílích, kdy se mi daří, tak proč to nevyzkoušet i při nezdarech?

Vděčnost podruhé

Jakže to myslím? Díky koučování moc dobře vím, že cokoliv, co se nám v životě děje, má nějaký pozitivní smysl. I když se to tak někdy na první pohled vůbec nezdá. Vím, že z každého nezdaru můžeme vždy vytěžit minimálně jedno úžasné uvědomění – poučení, které nás posune dál.  A tak jsem začala být vděčná za všechny události. I za ty, které se na první pohled pozitivní nezdály. K mému údivu jsem cítila stejné pozitivní pocity, jako když jsem byla vděčná za úspěchy.

Pak mi došlo, že můj život klidně může být rozbouřeným mořem. Ale když budu situace přijímat s vděčností, budu mít vždy dostatek vnitřní síly a energie k tomu, abych tuto plavbu života zvládala s nadhledem.

A tak se vděčnost stala jednou ze základních ingrediencí mého života. Pusťte ji i vy do toho svého. Rozhodně nebudete litovat.

Share Button
Cesta k vnitřní harmonii

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Top