Článků a tipů, jak být šťastný a v pohodě, je všude plno. Lidé často mluví o tom, že už dál nechtějí zažívat stres a další negativní emoce. I mí klienti chtějí cítit vnitřní klid. A já píšu články, jak se k němu dostat.

Celé to však má jeden malý háček.

Rozpoznávám u lidí touhu, aby SE JIM TO UŽ NEDĚLO.

Jenže ono to není o tom, že se nám nebudou dít nepříjemné situace a my již nebudeme cítit negativní emoce. Je to o tom, jak ty situace budeme VNÍMAT A INTERPRETOVAT.

Podělím se s vámi o svou zkušenost, jak jsem objevila, že i negativní emoce jsou pro nás darem.

Emoce jako dar

Začalo to ve chvíli, kdy jsem vědomě doplnila do svého života vděčnost i za situace, které nejsou na první pohled příjemné (viz článek Cesta k vnitřní harmonii). Najednou jsem si dovolila plně vnímat a sledovat i ty pocity, jež jsem dříve zametala pod koberec. Dokonce jsem je cíleně vyhledávala a zkoumala, co mi přišly říct.

Zjišťovala jsem, že právě to, co se na první pohled zdá negativní a nepříjemné, mi ukazuje cestu, jak dál. Bez toho by mě vůbec nenapadlo nad něčím přemýšlet.

Copak vy byste se např. naučili přijímat podporu od druhých, kdybyste měli všeho dostatek a všechno zvládali sami? Slyšela jsem více příběhů lidí, které poměrně tvrdá situace donutila přijmout, že se mají otevřít podpoře. Není to až tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Díky koučování se naučili skutečně přijímat, co jim život a jejich okolí nabízí, a to bez výčitek a potřeby vše ihned vracet. Zjistili, že se jim tak otevírá cesta k mnohem větší hojnosti a radosti. O tom se více rozepíši v jiném článku.

Emoce jako radar

Došlo mi, že emoce jsou u těch důležitých věcí mnohem lepší radar než rozum.

Možná si vybavíte situace, kdy jste cítili nepříjemné pocity, ale rozum říkal, že je to nesmysl. A tak jste je dali bokem a dál se jimi nezabývali. Proč byste se například měli zabývat kritikou od někoho, kdo vás skoro nezná nebo vaší situaci nerozumí? Takto uvažuje většina lidí.

Já jsem si například díky nepříjemné a zdánlivě nekonstruktivní kritice uvědomila, že to není o kritice někoho ke mně, ale o mé kritice k sobě samotné. Zjistila jsem, že jsem měla tendence svou hodnotu vázat na pozitivní zpětnou vazbu a na aktuální pozitivní výsledky. Dostala jsem příležitost vidět, že toto vůbec není přínosné a uvědomila jsem si, že každý člověk má hodnotu už jen tím, že je. Jde vlastně o přijetí sebe sama. Přijetí toho, jaký doopravdy jsem. Právě v tomto nastavení využívá každý nejvíce svého potenciálu. Je dobré se tedy zastavit i u situací, které se na první pohled zdají, že nejsou o nás.

A co se stane, když signály nevnímáme? Neobjevili jsme něco, co jsme měli a mohli. A tak informace přijde znovu, ale ve větší intenzitě. Někdo si signálu všimne brzy. Jiný potřebuje zažívat stres, silnou frustraci, anebo ho čeká skutečný zásek v životě, aby se zastavil a zamyslel.

Zjistila jsem, že když jsem všímavá i k nepatrným divným pocitům, nemusí být jejich intenzita nijak silná a nepříjemná.

Sledujme proto i menší světýlka emočního radaru. Jinak nás jeho světlo bude muset nepříjemně oslnit, abychom si ho konečně všimli.

Share Button
Emoce jako (ra)dar

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Top